Rozhovor s berlínským zpravodajem ČTK Martinem Weiserem o životě českého novináře v Německu.
Co tě baví na práci zahraničního zpravodaje, jak se liší od práce v domácí redakci?
Skvělé je, že zahraniční zpravodaj může pokrývat obrovskou škálu témat a jejich výběr je do značné míry jen na něm. Jasně, že musí primárně sledovat politické dění, ale kromě toho může psát reportáže o tak odlišných tématech, jako je výroba plážových košů u Baltského moře, otevření bezmasého "řeznictví" v Berlíně nebo prodej suvenýrů s podobou Karla Marxe v západoněmeckém Trieru. To v domácí redakci, kde se politické dění sleduje do mnohem většího detailu, normálně možné není.
Stejně jako témata si zahraniční zpravodaj také může do značné míry svobodně vybírat, kdy a kde je zpracuje. Nemusí se tak stát v kanceláři – která je v případě berlínské pobočky tvořena jedním malým pokojem v našem bytu – v pracovní době od 9:00 do 17:30, ale psát se dá klidně třeba v posteli brzo ráno a večer nebo přes den někde v parku či kavárně.
Drobné minus je to, že zahraniční zpravodaj pracuje často i o víkendech a navíc nezřídka neplánovaně. Musí tedy počítat s tím, že telefon z pražské centrály může přijít kdykoliv.
Martin Weiser (uprostřed) coby vládní zpravodaj ČTK při rozhovoru s prezidentem Milošem Zemanem 5. prosince 2013.
Na co v Berlíně, popř. v Německu budeš rád vzpomínat i po návratu do Prahy?
Na pohodovou a uvolněnou atmosféru pestrého města, která je skvěle vidět a cítit třeba při sobotním brunchi ve čtvrti Prenzlauer Berg, nedělní návštěvě jakéhokoliv z desítek bazarů pod širým nebem nebo při procházkách podél Sprévy a výletech k některému z desítek krásných jezer v okolí Berlína, kde nikdo neřeší, co dělají ostatní, popřípadě co mají, nebo nemají na sobě.
Chybět nám taky určitě budou naše oblíbené stravovací neřesti, ať už to je zdejší currywurst, hamburgery z pod televizní věže, zmrzlinu na Postupimském náměstí nebo spätzle na filmovém festivalu Berlinale, který je sám o sobě fenoménem.
V rámci Německa se budeme určitě vždycky rádi vracet na písečné pláže k Baltu, do přístavní čtvrti Hamburku, do oblasti Beelitzu, která je jedním z center pěstování zde tak oblíbeného chřestu, nebo do krásných měst jako je středověký Quedlinburg, která člověk objeví vlastně jen náhodou.
Je něco, co ti bude chybět profesně?
Určitě tiskové konference vládních mluvčí, které jsou na programu každé pondělí, středu a pátek. Vedle mluvčího kancléřky Merkelové jsou na nich mluvčí všech ministerstev a hodinu i déle se jich jakýkoliv registrovaný novinář může ptát na cokoliv. Jejich odpověď se přitom dá v podstatě považovat za odpověď příslušného ministra. Něco takového v Česku, ale zřejmě ani většině dalších zemí světa neexistuje.
Novinářům to dává možnost pravidelného vyzvídání a "kontrolování" činnosti vlády. Tomu odpovídají i často tvrdé otázky novinářů a z nich občas plynoucí "přestřelky" s mluvčími. Ti ale vždy zůstávají profesionály a neexistuje, aby si stěžovali na to, že otázky jsou příliš tvrdé, nebo aby dokonce novináře uráželi a spílali jim. Svoboda tisku tu má obecně vysokou hodnotu.
Chybět mi také bude sdružení zahraničních novinářů, díky němuž člověk dostane možnost klást otázky členům vlády i řadě dalších osobností, k nimž by se jako novinář Četky nikdy nedostal. Z Česka jsme trošku zhýčkaní, protože na jméno ČTK většina politiků i dalších lidí slyší. V Německu je to úplně jinak, jako Četka, ale i jako Česko obecně tady nehrajeme žádnou zásadní roli, takže získat individuální rozhovor s předními politiky je prakticky nemožné.
Co tě v Německu nejvíc překvapilo?
Navážu na předchozí odpověď. Když jsem do Německa přijel, trochu naivně jsem si myslel, že Česko jako jedna ze sousedních zemí tu hraje důležitou roli. Ve veřejné debatě tomu tak ale vůbec není. Když se o Česku píše, tak nejčastěji jen jako o jednom ze členů Visegrádu, tedy sdružení, které z německého pohledu často "dělá problémy". To, že je politická situace v zemích V4 různá, je pod rozlišovací schopnosti drtivé většiny obyvatel i velké části médií.
Člověk tak rychle zjistí, že na žebříčku důležitosti mezi devíti sousedními státy Německa, je Česko až blízko jeho konci, každopádně daleko za Francií, Rakouskem nebo Nizozemskem, ale i Polskem, které tu má úplně jinou váhu. Trochu jiné je to jen v Sasku a Bavorsku, které s Českem sousedí.
Prozradím na tebe, že po návratu do Česka se chystáš trochu změnit životní styl. Řekneš k tomu víc?
Ano, na nějakou dobu si s ženou Jankou vyměníme role a já půjdu na rodičovskou. Staršímu Jurkovi budou čtyři roky a mladšímu Markovi rok a to období, kdy nás ještě téměř non-stop budou potřebovat a prakticky každý den budou dělat obrovské pokroky hrozně rychle uteče, tak si ho chci taky naplno užít.
Co bys doporučil svému nástupci?
Aby se co nejrychleji zkusil "převtělit" z novináře, který je zvyklý na to, že celý den sleduje agentury a z nich vybírá a překládá důležité zprávy, na novináře, který si témata hledá sám a za jejich zpracováním co nejčastěji vyjíždí do terénu.
Celý rozhovor s Martinem Weiserem si můžete přečíst zde: https://www.ctk.cz/novinky/?id=3025
Jiří Majstr
Fotografickou soutěž o foto měsíce ČTK můžete sledovat na 