Dětská upovídanost, literatura faktu a nedostatek sněhu v Krkonoších jsou prapříčiny toho, že v tomto Newsletteru přinášíme rozhovor právě s Radkou Matesovou Markovou. Šéfredaktorkou ČTK je od 1. února 2018 po 21 letech na různých pozicích ve zpravodajství. V časech, kdy se mediální scéna od základu mění, zdůrazňuje nezávislost Četky a spolehlivost jejích informací.
Radko, jak je to s tím novinářským čichem, který na vás oceňuje ředitel ČTK Jiří Majstr? Dá se taková věc naučit?
Sama nevím, je to něco, co musíte mít v sobě. Pokud se tedy ptáte, jaké musí mít člověk předpoklady, aby se stal dobrým novinářem, dalo by se to shrnout zhruba takto: musíte být přirozeně zvědavý, lépe řečeno zvídavý. Snažit se proniknout pod povrch věcí, nespokojit se s první odpovědí, nenechat se odbýt. Umět zasazovat různé problémy a jevy do širšího rámce. A samozřejmě sledovat, co lidi zajímá, jak se svět kolem vás mění. K pregnantnímu vyjadřování přidat i schopnost hrát si s rodným jazykem. Není totiž pravda, že agenturní novinařina musí být a priorý suchá a nezáživná, i obyčejná zpráva se dá napsat velmi poutavě. Do jisté míry se to naučit dá, je to ale určitě záležitost talentu a prostředí, v němž vyrůstáte. Já jsem měla to štěstí, že mě rodiče vedli ke spoustě zájmů, z nichž těžím dodnes. Navíc jsem byla už jako dítě dost upovídaná a ráda jsem psala. A vždycky mě bavila literatura faktu – od historie po sport.
Jak jste se k práci novinářky dostala?
K žurnalistice jsem se dostala spíše náhodou. Během studií politologie na FSV UK jsem si po skončení zimního semestru přivydělávala jako instruktorka lyžování a na začátku roku 1997 zrovna nebyl v Krkonoších sníh. Zkoušky jsem měla hotové v předtermínech, tak jsem volného času využila k několika konkurzům, jeden z nich byl na pozici zpravodaje domácí redakce ČTK. Šla jsem to prostě jen zkusit, do státnic mi zbýval ještě rok. Zajímalo mě zejména to, jak politika funguje v praxi, a doufala jsem, že se k tomu jakožto reportérka brzy dostanu. Což se také stalo – mimo jiné díky tomu, že 90. léta byla nejen v médiích obdobím rychlých kariérních startů. V Četce mě to začalo bavit natolik, že se novinařina stala mým povoláním. V ČTK je navíc skvělá parta lidí.
Jak se změnila vaše práce? Co obnáší pozice šéfredaktorky v ČTK?
Moje práce se změnila opravdu hodně. Práce šéfeditora, kterou jsem dělala posledních osm let, je v podstatě operativní, nadredakční koordinace zpravodajského dne spojená se spíše krátkodobým a střednědobým plánováním toho, co bude Četka krýt a jakými formáty. Nebavíme se totiž pouze o psaní, ale i o fotu, infografice, audiu, videu, včetně živých přenosů – videostreamů, případně nabídce liveblogů. Šéfredaktor má oproti tomu na starost zejména dlouhodobé plánování chodu redakcí, které se méně než u šéfeditorů týká obsahu, koordinuje například také zavádění inovací. Teď se ohledně produkce zaměřuji spíše už jen na nejdůležitější události, o to víc práce mám na poli personálním, vždyť ve zpravodajství ČTK máme 185 zaměstnanců. Velmi důležitá je také komunikace a spolupráce s ostatními částmi firmy na různých projektech.
Máte za sebou první půlrok šéfredaktorské práce. Uskutečnila jste nějaké změny, kterých si mohla všimnout média?
ČTK letos nabídla několik novinek, neprezentovala bych to ale jako výsledek mé šéfredaktorské práce, neboť šlo o dlouhodobé projekty, na nichž se pracovalo už v předchozích letech.
Ve zpravodajství od ledna nabízíme jako novou službu ČTK VIDEOSTREAM – tedy živé videopřenosy, které jsme v předchozím roce měli v takzvaném zkušebním provozu. Ohlas internetových médií, jimž je tato služba určena, je veskrze kladný, mnohá z nich s námi komunikují kvůli svým plánům, už si zvykla na to, že u nejdůležitějších událostí je kamera ČTK a Četka vysílá živě. Součástí zpravodajského servisu jsou od letošního roku také datové vizualizace.
Dokumentační redakce ČTK v dubnu uživatelům Infobanky ČTK nabídla nový fond; dřívější Dokumentační databáze nahradila ProFakta , což je bohatý fond profilů různých osobností, institucí či událostí, který tvoříme jako faktografický doplněk ke zpravodajství. Dokumentační redakce na něm intenzivně pracovala více než dva roky a neustále jej doplňuje a aktualizuje.
Kdybyste vlastnila některé z médií, jaké by byly důvody odebírat servis ČTK?
Důvodů by bylo určitě více – ČTK nabízí vše podstatné, její servis je spolehlivý, rychlý a nezávislý – což je ostatně i mottem naší značky. ČTK není závislá ani na penězích od státu, soukromého majitele ani od daňových poplatníků, tedy koncesionářů, vydělává si na svůj provoz sama zejména prodejem zpravodajství médiím, institucím a firmám.
Pokud si nějaké vydavatelství servis ČTK pořídí, tak výrazně ušetří. Naše agentura mu nabídne obrovské množství materiálů – od politiky, ekonomiky přes kulturu až po sport – to vše z domova i ze světa. To by ve srovnatelném rozsahu v redakci média bez Četky muselo tvořit obrovské množství lidí – náklady na jejich platy by oproti ceně za servis ČTK byly mnohonásobné. Tím, že pokrýváme vše důležité, mohou se média, která Četku odebírají, soustředit na svůj originální obsah, kterým se odlišují od konkurence.
A jelikož poslední dobou jsou velkým tématem takzvané fake news, byť tato nálepka občas leckomu slouží i jako hanlivé označení skutečné novinářské práce, je potřeba zdůraznit důležitost ověřování informací. A to je něco, co ČTK považuje za samozřejmost.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Úsek zpravodajství ČTK čeká v horizontu několika měsíců nasazení nového redakčního systému, což je vždy velmi náročná operace. I když základ multimediálního redakčního systému (MRS), v němž pracujeme od roku 2006, zůstane stejný, bude to i tak velká změna. Nový systém vyvíjí stejně jako ten předchozí naše IT, lidé z vedení redakcí slouží jako konzultanti a budou se podílet na školení svých týmů.
Rádi bychom posílili spolupráci se školami. Na jedné straně se chce ČTK zapojit do projektů mediálního vzdělávání, na straně druhé si sami potřebujeme vychovat nové zpravodaje a redaktory, zejména kvůli průběžné generační výměně. Letos v létě jsme podruhé pořádali pro vysokoškoláky Letní školu ČTK, nechtěli bychom ale zůstat pouze u této akce, která se koná jednou za rok.
Jak se prosadit v mediální džungli a jak psát ekonomické zprávy
Jiří Majstr
