O České tiskové kanceláři, kde pracoval více než čtyřicet let, o "válečném ryku psacích strojů" i budoucnosti s umělou inteligencí, o úspěších i přešlapech agenturního novináře a manažera vyprávěl v Četkastu končící generální ředitel ČTK Jiří Majstr.

Do agentury jste nastoupil v roce 1980. Nestudoval jste však žurnalistiku, ale práva. Jak se z právníka stane novinář?

V mém případě to nebylo tak složité. Já bych zdůraznil to, co mají právníci s novináři společné, a to je význam slov. Jak právníci, tak novináři chápeme, že slova mají význam, a to význam důležitý, a že jenom malinký posun může znamenat velký posun ve vnímání věci. A pak je samozřejmě společná komunikace. Jak právníci, tak novináři komunikují, v obou odvětvích víme a chápeme, kde může docházet ke zkreslením, co je potřeba dovysvětlit. A v obou těch oborech se považuje za vhodné být hutný, zejména v agenturní žurnalistice je hutnost jeden z předpokladů. Takže z tohoto pohledu to nebylo tak složité.

Když jsem šel studovat práva, pokukoval jsem po nějaké práci v zahraničí, řekněme v diplomacii nebo v podobných oblastech. Ale když jsem dostal nabídku jít do Československé tiskové kanceláře, tak mně to připadalo hrozně zajímavé, daleko zajímavější než třeba ta diplomacie. Takže ruka v rukávu byla asi během dvou hodin.

Jak to tenkrát fungovalo? To chodili na fakulty náboráři a oslovovali studenty?

Musím se přiznat, že jsem měl na právnické fakultě skoro samé jedničky, tuším až na jeden nebo dva předměty. Takže jsem byl papírově považován za dobrého. Ono těch nabídek přišlo hodně, ale mne mně ta novinářská práce v zahraniční redakci, tehdy mezinárodní redakci, zaujala natolik, že jsem o ničem dalším neuvažoval.

Jak tenkrát vypadalo vaše redaktorské místo v ČTK? Dostal jste vlastní psací stroj?

Tady se pracovalo ve směnách, takže psací stroje byly sdílené minimálně mezi lidmi ve směnách. Ale ano, ještě tady zněl válečný ryk psacích strojů. V dnešním počítači mnohem snadněji uděláte chybu. Myslím třeba gramatickou, zapomenete třeba na příčestí, protože prostě na tom psacím stroji se muselo všechno znovu přepisovat, takže jste pořád byl v té větě, v té vazbě nebo v těch gramatických souvislostech.

U psacího stroje samozřejmě nešlo pracovat s backgroundem formou “copy-paste”, takže se nemohlo stát, že jste tam dal background, který už vlastně úplně nesedí. Což při počítačové práci neplatí: když vezmete ze staré zprávy background a ne úplně se soustředíte, tak tam můžete s backgroundem přenést i věci, které už byly překonané. Určitě nejsem staromilec, byť tedy psací stroje a průklepové a kopírovací papíry doma pořád ještě mám. Ale samozřejmě počítače mají obrovské výhody, celá digitalizace umožnila neuvěřitelný rozvoj novinářské práce.

Mezinárodní redakce v 80. letech minulého století bylo něco jiného než zahraniční redakce dnes. Spousta zpráv ze zahraničí se v komunistickém Československu nezveřejňovala. Jak to fungovalo v mezinárodní redakci ČTK?

Bylo tam například více lidí než dnes. Tehdy byly zprávy ze zahraničí rozdělené do několika stupňů. Byly zprávy, kterým jsme říkali “bílé”, to byly zprávy, které se vysílaly do novin. Pak byly zprávy “modré”. Ty chodily v takovém zvláštním bulletinu a část byla skutečně na modrém papíře. Ty byly určeny jenom pro vybrané činovníky strany a vlády. A pak byla ještě takzvaná téčka, což chodilo na žlutém papíře, a to byly zprávy úplně vybrané, těch bylo malinko, údajně chodily jen asi stovce lidí v republice. Je takový kolorit z té doby, že alespoň jedno téčko denně muselo být, aby si ti adresáti nemysleli, že byli ze skupiny těch sta lidí vyřazeni. Takže se přetahovaly někdy věci takzvaně z modráků do téčka, aby prostě aspoň jedno téčko vyšlo.

No, a pak ještě byla další vrstva nad tím, které se říkalo separát. A to se ani v době, kdy jsme měli počítače, nesmělo psát na počítači. Muselo se to psát na psacím stroji a pak to údajně motospojka vezla někam, zřejmě na ústřední výbor KSČ. Já jsem - jako redakční elév - nebyl zasvěcen do těchto informací.

Na první zahraniční post jste šel do Indie. Jak se to stalo?

Chtěl jsem být zahraničním zpravodajem, protože to je jednoduše skvělá práce. A stálý zahraniční zpravodaj prostě v zemi žije, nasaje atmosféru, a je to daleko lepší, než když tam na chviličku jedete na zpravodajskou cestu. To, kam pojedete, bylo limitováno jazykovými schopnostmi. Já jsem neuměl francouzsky natolik, abych mohl jet do francouzsky mluvící země. Naopak angličtinu mám na úrovni rodilého mluvčího, na což mám dokonce razítko, to se nevytahuju. Takže logicky připadaly v úvahu země hovořící anglicky. No a tehdy měla ČTK těch odboček hodně a samozřejmě jste nemohl začínat v New Yorku. Tak jste prostě začínal v zemi, která se brala do jisté míry za lehčí, přestože Indie je samozřejmě hodně těžká země.

Na začátku 90. let jste šel dělat zpravodaje do Spojených států a na začátku tisíciletí do Velké Británie. A v Londýně jste se prý podle některých vašich kolegů naučil pít čaj a přišel na chuť fotbalu. Je na tom něco pravdy?

Obojí je těžká pomluva. Čaj piju odjakživa a s tím fotbalem? Dobře, s tím fotbalem už to není tak těžká pomluva, protože já jsem tady byl na fotbale snad dvakrát v životě a moc mě to nebavilo a tam jsem musel chodit na fotbal nebo na tenis na Wimbledon. Pak, když jsem někde vyprávěl, jak je to hrozný, že musím zase na Chelsea nebo na Arsenal, tak se na mě mnozí dívali závistivými až krvavými pohledy. Ale anglický fotbal se mně prostě líbil, takže z tohoto pohledu jsem mu přišel na chuť. Ale s tím čajem, to bych se znovu teda ohradil, čaj je náš rodinný nápoj.

Nemrzí vás, že ČTK má v dnešní době už jenom tři zahraniční pobočky? Navíc všechny pouze v Evropě?

To víte, že mě to mrzí. Navíc jsem řadu těch postů rušil já - New York, Londýn. Nerušil jsem Dillí, to zrušil už můj předchůdce.

Ale když přišla hospodářská krize, nastala velmi nepříznivá situace na mediálním trhu. Pak jako ředitel stojíte před rozhodnutím, že buďto propustíte čtyři lidi, nebo zrušíte jednu odbočku. Pak už to není tak těžké rozhodnutí. Ale to neznamená, že mě to nemrzí. Řadu těch destinací bych obnovil a vím, že můj nástupce o tom uvažuje také, takže to teď bude záležet na tom, jak si ČTK bude stát. Na druhou stranu, když k tomu přistupujeme klientským způsobem, tak ono to není tak, že by česká média při obchodních jednáních říkala: Prosím vás, mějte těch odboček více, my vám rádi připlatíme. Takhle to není, ten tlak je spíš opačný.

Je nějaké konkrétní téma nebo významná událost, o které jste psal, na kterou rád, nebo nerad vzpomínáte?

Myslím, že nejintenzivnější práci jsem zažil, když začala první irácká válka. Měl jsem odpolední a na to navazující noční. Což už je snad promlčené, ono se to normálně nesmí, ale my jsme to takhle chtěli a dělali. A ta válka začala v noci. A to už jsme měli na sále CNN, která tehdy byla víc agenturní, než je dnes. Já jsem povolal člověka, který měl pohotovost, Míťu Spanilého, a společně jsme jeli až do rána. Udělali jsme obrovské množství bleskovek a zpráv a opravdu jsme dřeli a jeli hodně z podstaty. A ráno se služba předávala kolem sedmé, tak podle toho i jedete. Tak jsem počítal s tím, že v osm vypadnu. Načež přišel tehdejší směnař a řekl: ty tady, Jirko, zůstaneš, ty máš ty souvislosti. Tak jsem tam dostal ještě celou dopolední směnu. Pan tehdejší šéfredaktor mi přinesl grilované kuře k obědu. To byla hodně, hodně intenzivní akce.

Někdy to bylo i trošičku legrační. Když jsem byl v Londýně, tak tehdejší šéfredaktor měl pocit, že když jsem ten právník, tak bych měl jezdit na takové ty velké bohemikální právní události. Takže kromě toho, že jsem musel na Chelsea a na Wimbledon, tak jsem taky musel na Bahamy dělat extradiční řízení s Viktorem Koženým.

Taky jsem byl první a myslím, že až do dneška asi jediný, kdo ve zpravodajství ČTK veršoval. A takových veselých okamžiků bylo daleko víc. Třeba jsem oženil papeže.

Další zajímavosti z práce zahraničního zpravodaje, ale i to, jak zakládal on-line služby ČTK, co očekává od umělé inteligence, kdy byla zlatá éra agenturní žurnalistiky nebo co se mu za 12 let ředitelovaní podařilo, prozradil Jiří Majstr v rozhovoru pro Četkast, zpravodajský podcast ČTK. Mluvil také o nutnosti nezávislosti agentury, o jejím financování nebo o tom, v čem je Četka tak výjimečná, že v ní lidé vydrží pracovat desítky let. Četkast si pusťe v aplikacích Spotify, Apple či Google podcast.

Novým ředitelem strategie a rozvoje ČTK se od 1. září stane současný výkonný ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) Petr Orálek. Stane se tak nástupcem Jaroslava Kábeleho, který se v červnu ujal funkce generálního ředitele národní zpravodajské agentury.

"S Petrem jsme pracovali v Četce už na začátku 90. let a poté jsme se potkali na jednom patře v editorské místnosti deníku MF DNES. Vždy jsme přemýšleli dost podobně a já velmi oceňuji, že se Petr dostal až do vysokých funkcí ve významných vydavatelstvích a posléze v NFNZ," uvedl Kábele. "Obzvlášť v pozici obchodního ředitele získal zkušenosti a kontakty, které se mu budou při shánění nových příležitostí v Centru speciálních služeb ČTK náramně hodit. Jsem proto rád, že bude mým nástupcem," řekl Kábele.

"V ČTK jsem začínal, prošel jsem pak řadou pozic v novinářské, ale i obchodní části různých vydavatelství. Jsem rád, že mohu svými zkušenostmi Četce vrátit, co jsem se tam na začátku naučil. A pomoci jí v tom, aby byla soběstačná a mohla dál poskytovat nezávislé kvalitní zpravodajství," řekl Orálek.

Petr Orálek (1967) vystudoval obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze. V ekonomické redakci ČTK začal pracovat v roce 1990, poté přešel do MF DNES, kde působil nejprve v ekonomické redakci a poté jako zástupce šéfredaktora. V roce 2011 přešel do vydavatelství Economia a působil jako zástupce šéfredaktora Hospodářských novin. Posléze se stal ředitelem speciálních obsahových projektů a nakonec obchodním ředitelem. V roce 2019 z Economie odešel a začal se věnovat vlastním projektům. Od května 2022 vedl ve funkci výkonného ředitele Nadační fond nezávislé žurnalistiky, po zvolení Jaroslava Kábeleho generálním ředitelem ČTK přijal jeho nabídku na funkci ředitele strategie a rozvoje ČTK.

Musí mít novináři dress code? Jsou témata, o nichž byste nikdy nechtěli psát? A dokážete se nedívat do mobilu, když máte dovolenou? I takové otázky padaly na debatách studentů s četkaři, kteří se zapojili do festivalu Týdny mediálního vzdělávání (TMV). ČTK letos nabídla organizátorům rekordní počet lektorů - na školy vyrazilo 15 četkařů, včetně osmi krajských zpravodajů. Na exkurze do historické budovy ČTK v Opletalově ulici přišlo pět školních tříd.

"Mediální výchovu považujeme v dnešním světě za stejně důležitou jako kvalitní, nezávislou žurnalistiku. Jsem proto moc ráda, že novináři z ČTK zavítají v rámci Týdnů mediálního vzdělávání na základní a střední školy ve většině českých a moravských krajů," uvedla šéfredaktorka Radka Matesová Marková, která sama vyrazila za studenty v Praze a Lysé nad Labem.

Četkaři letos kromě několika pražských škol navštívili například školy v Českém Brodě, Tišnově, Prostějově, Kuřimi, Opavě, Mělníku, Hradci Králové nebo Říčanech. Se studenty debatovali zpravodajové centrální, zahraniční i krajské redakce, vedoucí redakcí, šéfeditoři i ředitelka Akademie ČTK, která se také postarala o exkurze v ČTK.

Festival zaměřený na zlepšování mediální gramotnosti žáků a studentů pořádá společnost Člověk v tísni v rámci svého projektu Jeden svět na školách už posedmé. Debaty studentů s novináři vítají nejen učitelé, ale mnohdy i samotní novináři.

„Celá tahle iniciativa je podle mě fakt užitečná, i pro nás z oboru je to dobrá zpětná vazba a vybočení ze zajetých kolejí. Tak zas za rok, nebo klidně dřív. Školy a Četka si rozumí,“ zhodnotil festival šéf brněnské pobočky ČTK a pedagog na Masarykově univerzitě Jan Tomandl, který debatoval na střední škole v Brně-Komíně hned se třemi třídami informačních technologií a kyberbezpečnosti.

Dvě debaty v jednom dni stihla olomoucká zpravodajka Alena Horáková. V Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově ji čekalo 50 studentů a odpoledne na Střední škole logistiky a chemie v Olomouci jich byla zhruba polovina. „Čelila jsem všetečným dotazům, třeba když se ptali, jestli máme nějaký dress code, hned jsem si vzpomněla na své kraťasy ve věznici na Mírově. Jaký nejdelší text jste kdy napsala? To jsem si vzpomněla na editorku Darinu, jak skřípe zuby,“ uvedla olomoucká zpravodajka.

Otázky na tělo prý dostával i středočeský zpravodaj Jan Kholl. „Jsou témata, o nichž bych nikdy nechtěl psát? Byl jsem někdy v ohrožení života? Najdu si při své práci v ČTK čas na manželku a děti? A to vůbec nejdůležitější – patří ananas na pizzu? Takovým a mnohým dalším otázkám jsem čelil při skvělé debatě na Základní škole Mšeno,“ pochlubil se Kholl na svém facebookovém profilu.

Festival zahájila v květnu debata o tom, jak si stojí žurnalistika v době umělé inteligence. Za ČTK se jí účastnila šéfredaktorka Matesová Marková.

ČTK, Český rozhlas (ČRo) a společnost Seznam jsou z českých médií nejdále v testování a používání umělé inteligence v novinářské práci. V ČTK jsou prvky automatizace ve zpravodajském servisu přítomné už 30 let. V současné době je v Infobance ČTK na 3500 generovaných zpravodajských textů. I to zaznělo na konferenci k výsledkům průzkumu společnosti Ipsos a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se zaměřil především na umělou inteligenci v médiích.

"Z hlediska generování zpravodajských textů byl zásadní rok 2018, kdy mimochodem ČTK slavila sté výročí a kdy jsme poprvé použili generované texty pro výsledkové volební zpravodajství. Nyní se dostáváme do dalšího stadia - hledáme cesty, jak využít nástrojů AI, například ChatGPT," uvedla šéfredaktorka zpravodajství ČTK Radka Matesová Marková. Kromě voleb používá ČTK generované zprávy označené redakční zkratkou "rur" například u cen pohonných hmot či statistik dopravních nehod, připravuje automatizaci statistik o nezaměstnanosti.

"Nicméně to, co nyní produkujeme, není čistá AI," vysvětlila šéfredaktorka. Automaticky generované texty totiž následně podstupují lidskou editaci, umělá inteligence v redakci funguje pouze v roli asistenta.

ČTK připravila pro své redakční pracovníky interní pravidla pro používání nástrojů generativní AI, jako je ChatGPT. "V textovém zpravodajství začínáme s opatrným testováním, ale jsme s tím velmi obezřetní. Zaměstnanců doporučuje seznamovat se s těmito nástroji a testovat je, zároveň ale zdůrazňuje, že přesnost a spolehlivost je ve zpravodajství ČTK na prvním místě, proto je nelze používat jako zdroj informací," dodala šéfredaktorka.

Podle průzkumu mají Češi obezřetný postoj k technologickému pokroku na poli umělé inteligence, více než polovina lidí na něm vidí pozitiva i negativa, zbytek lidí ho pak považuje za veskrze škodlivý, nebo veskrze přínosný pro společnost. Automaticky generovaný článek dokázala správně rozpoznat asi polovina dotázaných.

Z průzkumu také vyplynulo, že vývoj umělé inteligence (AI) znepokojuje 48 procent Čechů, asi čtvrtina uvedla, že je "nadšena i znepokojena stejnou měrou. Celkovým trendem výzkumu bylo to, že mladší a vzdělanější část populace vkládá do prvků umělé inteligence více důvěry než starší a méně vzdělaná část, a že účastníci výzkumu v odpovědích na dotazy relativně často volili možnost "nevím"; konkrétně v odpovědi na dotaz, zda podle nich přinese AI pokrok v žurnalistice, uvedlo 32 procent lidí, že to nedokážou posoudit.