Novinky

Kajakářka z Protextu ČTK byla na třech mistrovstvích a procestovala půl světa

16.10.2020

O cestování, kanoistice a PR agenturách s Hanou Paličkovou, koordinátorkou Protextu ČTK, nemediální PR divize národní tiskové agentury.

Kdyby sis mohla vybrat a žít v jiné zemi než v Česku, kde by to bylo?

Asi v Austrálii. Tam jsem žila půl roku a lidi i příroda mě tam nadchli. Manažeři si jdou ráno před prací zasurfovat, potápí se tam v moři, je tam džungle i poušť, hezké hory. Syčáci, mají tam všechno.

V Četce je o tobě známo, že jsi náruživá cestovatelka. Jak ti letos koronavirus zkřížil plány?

V červnu jsme měli letět do Panamy, zatím máme odložené vouchery do příštího roku. Chtěli jsme na Island, kde už jsme byli dřív i s dětmi, ale teď jsme si ho chtěli procestovat sami s mužem. No, tak tam jsme taky vraceli letenky. Je to náročné.

S rodinou před třemi lety na Srí Lance. Foto archiv H.P.

Nicméně dřív už jsi stihla navštívit Indii, Jižní i Severní Ameriku, Karibik, jihovýchodní Asii, žila jsi v Austrálii. Je nějaké místo, kam se toužíš podívat?

Já jsem hodně cestovala hlavně sama, za svobodna. Když jsem se vdala, jeli jsme na svatební cestu do Nepálu. Dobře jsem si vybrala. Dnes cesty vymýšlí muž, já je naplánuju. V současné době nemám velké cestovací sny, možná za to trochu může i pandemie. Ale cesta do Panamy mě trochu mrzí. Málokdo ví, že kromě mrakodrapů v Panama City je v té zemi hrozně moc národních parků, indiánských rezervací, hory, korálové ostrůvky...

Na cestě po Nepálu v roce 2001, Hana Paličková vpravo. Foto archiv H.P.

Ty jsi cestovala po exotických zemích už na konci 80. let minulého století, za komunistů, kdy to nebylo vůbec jednoduché. Jak se ti to přihodilo?

Může za to sport. Dělala jsem rychlostní kanoistiku a byla v československém reprezentačním družstvu. Do 18 let jsem stihla být v reprezentaci juniorské i seniorské, jedno mistrovství světa jsem zvládla za juniory a dvě za seniory. Vždycky jsme vypadly někde v semifinále, žádné velké hvězdy, ale díky sportu jsem se dostala i za komunistů do zemí, kam se málokdo podíval. Třeba do Kanady, na Kubu, do západní Evropy. To byla velká výhoda sportu.

Jak jsi se ke kanoistice dostala?

Na Zbraslavi, odkud pocházím, je tradiční tenis a kanoistika. Dva stěžejní sportovní oddíly. Tenis mi moc nešel, tak jsem šla na kanoistiku. Za komunistů se začínalo trénovat dost brzo, od maličkých dětí, já asi od druhé třídy základky, takže v osmnácti už jsme byli sedření. Ale byly to krásné roky, dodnes se s holkama scházíme, máme páteční tréninky, takže každý pátek běžím z Četky pádlovat do Braníka.

Soustředění kajakářek na Zvíkově, přibližně rok 1989. Hana Paličková, za svobodna Novotná, je čtvrtá od skály. Foto archiv H.P.

Byla jsi i na olympiádě?

Nene, skončila jsem rok před Barcelonou, hlavně proto, že všichni tvrdili, že tam holky vůbec nepojedou. Nakonec tam holky z mého týmu jely, ale to už jsem byla v Americe a bylo mi to celkem jedno. Nejlepší umístění jsem měla jako šestá na deblu na mistrovství světa juniorů v Kanadě, to byl tuším rok 1989.

Když jsi skončila se sportem, co bylo dál?

Maturitní ročník na gymplu jsem si kvůli sportu musela rozložit. Na maturitní a nematuritní předměty. Dělali si ze mě všichni legraci, že jsem propadla, že opakuju čtvrťák, ale já si to musela rozložit kvůli reprezentaci. V osmnácti jsem s vrcholovým sportem sekla, byla jsem sedřená a potřebovala změnu.

Tak jsi odjela do Ameriky?

Na začátku devadesátek jsem chtěla poznávat svět, tak jsem odjela do Ameriky. Hlídat děti. Mimochodem jsem si jako zprostředkovatele našla Luboše Jednorožce, bývalého politického vězně a nositele Ceny Paměti národa, který emigroval do Ameriky a pomáhal holkám, co tam chtěly pracovat nebo studovat. To on mi pomohl s prvními krůčky za velkou louží.

Bydlela jsem na Long Beach v Kalifornii, hlídala holčičku v rodině očních chirurgů a studovala. Ti američtí rodiče už byli starší, holčička byla čtyřletá, brali mě jako svou starší dceru. Měla jsem opravdu štěstí. Dodneška si píšeme, dokonce Marisa, ta malá holčička, cestovala před pár lety coby dvacetiletá se svým přítelem po Evropě, tak u nás asi týden bydleli.

Hana Paličková (vpravo) v americkém New Yorku v roce 1991. V pozadí dvojice mrakodrapů Twin Towers (Dvojčata), které byly zničeny 11. září 2001 při teroristickém útoku. Foto archiv H.P.

Nelákalo tě v Americe zůstat?

Mým cílem nebylo v Americe studovat nebo se usadit. Chtěla jsem hlavně cestovat, nabírat zkušenosti. Což se mi nakonec i splnilo, když jsme si s kamarádkou koupily auto a projely Státy dokolečka dokola.

Po návratu jsi v Praze studovala anglo-americkou školu, dodělala sis titul MBA. Chtěla jsi pracovat v nějaké nadnárodní korporaci, kde se bude mluvit anglicky a chodit v kostýmku?

Vlastně jsem moc nevěděla, co chci v Česku dělat. Chtěla jsem využít angličtinu, ale dál jsem nevěděla. Anglo-americká škola nabízela management, měla dobré jméno. A nakonec mě i bavila. A MBA jsem dělala dálkově, až když jsem nastoupila do Četky. Ne že bych měla nějaké velké manažerské ambice, spíš mi přišlo fajn to zkusit.

Do ČTK jsi nastoupila v roce 1999. Dělala jsi předtím i jinou práci?

Moje první opravdová práce byla v Guarantu, což jsou organizátoři konferencí, kongresů a jiných akcích. Tam jsem dostala na starosti třeba kongres PEN klubu. Najednou jsem seděla u jednoho stolu se slavným spisovatelem Jirkou Stránským a plánovali jsme program. Domlouvala jsem se s Gunterem Grassem (německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, pozn. red.), kde bude bydlet. Ve Španělském sále na Hradě plánovala recepci. Byla to všechno moc zajímavé, zvlášť pro mladou vyjukanou holku.

Pak jsi přišla do Četky?

Nene, ještě jsem byla v PR agentuře, jedné z prvních, která tehdy po pádu komunismu vznikla. Byla to opravdu mezinárodní společnost, pracovala jsem s Američankou, Kanaďankou, Holanďankou, Britem. Založila ji Američanka Melinda Ewing, což bylo vtipné, protože v té době běžel v televizi seriál Dallas a tam se jeden z hlavních hrdinů jmenuje J.R.Ewing. Kamkoliv jsem v té době zavolala, tak jsem musela vysvětlovat, že se nejmenuje podle Dallasu, ale podle naší zakladatelky.

A pak tedy Četka?

No, ještě jsem se na půlroku odstěhovala do Austrálie.

Aha, země, kde bys mohla žít.

No, ale vrátila jsem se a našla inzerát, že obchodní oddělení ČTK hledá posilu. Protext se teprve zakládal a rozjížděl a na to taky hledali tu posilu. Přijímala mě tehdy v roce 1999 Vlaďka Kubíčková, se kterou jsme kamarádky dodnes. Tenkrát u toho pohovoru byl nejhezčí závěr; ona se Vlaďka zrovna vrátila z Číny a já z Indie, takže jsme si povídali hlavně o cestování.

A pak jste spolu rozjely Protext. Co tahle zkratka vlastně znamená?

PR Original TEXT, to tehdy vymyslela Vlaďka. Základem bylo a je publikování klientova textu, který pošleme dál pomocí distribučních sítí ČTK. To platí do dneška. Jen se rozšířil sortiment. Tenkrát jsme třeba nedávali fotky, šlo o holý text. Dnes může být u textu nejen fotka, ale i video, webové odkazy, streamy. Dnes jsme schopni zajistit vydání komerční zprávy i v zahraničí, zajistíme vydání po celém světě.

Před 20 lety jsme teprve všechno vymýšleli a hlavně obcházeli klienty a agentury a představovali novou službu.

Foto ČTK/Kateřina Šulová.

Jak velkou změnou tato služba za více než 20 let prošla?

Všechno je rychlejší. Tenkrát jsme vydali třeba tři zprávy za týden. Dneska je to třeba deset, dvanáct denně. K tomu vydáváme speciální přílohy na zpravodajském webu Českénoviny.cz nebo tištěné magazíny, vysíláme přímé videopřenosy, nabízíme Protext on-line. V nabídce je zveřejnění komerčních sdělení na partnerských zpravodajských portálech, umístění tiskových zpráv na Twitteru Českých novin. Ročně využije naši službu asi 360 zadavatelů.

V čem je Protext jiný než jiné PR agentury?

V rozsahu. PR agentury jdou po konkrétních novinářích, my jsme pro ně nástroj, který jim umožní rozšířit zprávu plošně do všech koutů. Navíc zpráva zůstává v Infobance ČTK, každý novinář si ji může kdykoliv dohledat, čerpat z ní. Důležitý je i další dosah – text přepadává do mobilních aplikací, jde ven e-mail servisem, dostaneme ji na další zpravodajské portály. Každá námi vydaná zpráva okamžitě přechází i na web Protextu a Českých novin a na weby smluvních partnerů Metro.cz a i60.cz.

Kdo jsou vaši největší konkurenti?

Největší konkurenti, ale zároveň největší klienti jsou právě PR agentury. Třetina, možná polovina našich klientů jsou PR, reklamní a komunikační agentury. Velké, známé firmy typu ČEZ se orientují přímo na konkrétní novináře, nepotřebují si platit zvlášť vydání zprávy. Oni nás vlastně nepotřebují, mají vlastní medialisty. Ale ty střední a menší firmy u nás zprávy zadávají.

Pro PR agentury, které mají své kontakty na novináře, sloužíme především jako "technický nástroj" pro distribuci zpráv, protože my zajistíme, že se zpráva dostane opravdu všude.

Foto ČTK/Kateřina Šulová.

Kde je výhoda využívání služeb Protextu ČTK?

Snad všichni znají Českou tiskovou kancelář, značka ČTK otevírá dveře i nám. A když někde řekneme, že umožňujeme využít komunikační síť ČTK, má to svou váhu. S tím, že zprávu vždy označíme, že není zpravodajským textem ČTK, že jsme ji nepsali my, že je to komerční produkt a ČTK za ni nenese zodpovědnost. Nicméně rozešleme ji s naším zpravodajstvím, vidí ji ti, kdo rozhodují o obsahu novin a online portálů. Někdy tiskovou zprávu použijí celou, někdy se inspirují tématem nebo z ní vezmou odstavec, protože se jim to hodí do aktuálního článku, který zpracovávají.

Spolupracujete i se zahraničními agenturami; jak se změnil obsah zpráv ze zahraničí?

Ze zahraniční spolupracujeme se třemi velkými agenturami. Absolutně nejvíc zpráv nám chodí z PR Newswire, to je obrovský kolos, dělají nám veliké tržby, ale v poslední době dělají z 90 procent čínské zprávy. Pracujeme s nimi od roku 1999, je zajímavé sledovat, jak se spolupráce vyvíjí. Dřív jsme od nich měli zprávy namíchané z celého světa, dnes jich je 90 procent z Číny.

Můžete říct, že zprávu přes Protext ČTK nevydáte?

Ano, v podmínkách služby přímo máme, že "ČTK si ponechává výhradní právo rozhodnout o charakteru zadávaného textu a o jeho případném nezveřejnění". Nezveřejníme informace, které by byly v rozporu se zákonem nebo které by mohly poškodit dobré jméno firmy.

Jak vidíš budoucnost Protextu?

Náš ředitel pro strategii a rozvoj rozjel v posledních dvou letech spoustu nových projektů, děláme speciály ke konkrétním tématům, děláme videostreamy. Po dvaceti letech jsme teď udělali velikánský skok dál. A máme před sebou další plány – připravujeme virtuální tiskové středisko, platformu, ve které klientovi nabídneme nejen rozeslání jeho zprávy kanály ČTK, ale opatříme k ní i fotodokumentaci, video, umístění na další zpravodajské portály, přidáme třeba reklamu v rádiu, uspořádáme tiskovou konferenci. Prostě komplexní balíček služeb.

Foto ČTK/Kateřina Šulová.

V Četce už jsi více než 20 let, neláká tě změnit práci, změnit zemi, zkusit zase něco jiného?

Nikdy a v žádné zemi mě nelákalo zůstat moc dlouho. I když jsem třeba narazila na výborné lidi, krásnou přírodu. Nikdy se to ale nedá srovnat s tím, když jdeme tady doma s holkama na víno. Máme společné kořeny, smějeme se stejným vtipům, máme stejné zázemí. Doma je doma.

Další novinky