28.10.2023
Zrod samostatného československého státu v říjnu 1918 dal vzniknout řadě institucí, mezi nimiž nechyběla ani tisková agentura. První zprávy se signaturou ČTK jsou označeny datem 28. října 1918 a v novinách se objevily hned následující den. Agentura, jež nese od rozpadu československého státu v roce 1993 jméno Česká tisková kancelář, v současnosti vydává každý den stovky zpráv, fotografií, grafů, zvukových záznamů nebo videí, podílí se také na výuce budoucích novinářů.
Během uplynulých 105 let prošla ČTK řadou peripetií a změn, které vždy úzce souvisely s dějinami země. Zakládající redaktoři agentury mapovali první krůčky samostatné republiky, jejich následovníci byli začátkem 90. let svědky zániku Československa. Novináři z ČTK se museli vyrovnat s působením dvou totalitních režimů či dvěma okupacemi cizími mocnostmi. Zpravodajství, na které čekala další média, se krátce zastavilo jen dvakrát: 8. května 1945 při požáru budovy v dnešní Opletalově ulici a 22. srpna 1968 po obsazení sídla ČTK sovětskými vojáky.
ČTK byla nejprve podřízena tiskové komisi Národního výboru československého, rychle se ale přeměnila ve standardní státní tiskovou agenturu. V listopadu 1918 převzala pracoviště rakousko-uherské tiskové kanceláře na území republiky a brzy začala budovat zpravodajskou síť na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Velký rozmach přišel za ředitele Emila Čermáka (1920 až 1930), kdy vznikly zahraniční odbočky a agentura uzavřela smlouvy s britským Reuterem a francouzským Havasem (předchůdce AFP); už od roku 1919 existoval kontrakt s německým Wolffem. ČTK byla jedním z iniciátorů vzniku organizace evropských tiskových agentur, která působí dodnes.
Politické zpravodajství vydávala meziválečná Československá tisková kancelář v češtině a němčině a od roku 1937 vysílala do zahraničí. Za války agentura podléhala nacistickému tiskovému dohledu, který z budovy ČTK řídil Wolfgang Wolfram von Wolmar. Někteří zaměstnanci se zapojili do odboje, což část z nich zaplatila životem, vězněním nebo internací v koncentračních táborech. Požár, který koncem války postihl pražskou redakci, zničil archiv slovního zpravodajství. Bohatý fotoarchiv uložený na jiném místě ale naštěstí zůstal zachován.
Po krátkém vydechnutí v prvních poválečných letech se zpravodajství ČTK dostalo pod tvrdou komunistickou cenzuru, jež nakrátko polevila v šedesátých letech. V srpnu 1968 pracovníci ČTK odmítli odvysílat text, který měl legalizovat okupaci. Nějaký čas ještě vydávali tištěný bulletin „Svobodná ČTK hlásí“, poté se však už ani agentura neubránila normalizaci.
Listopad 1989 přinesl zásadní změny, redaktoři agentury od té doby přinášejí nezávislé a nestranné zpravodajství. Po roce 1990 se ČTK výrazně zmenšila - místo 1700 lidí, kteří v ní pracovali koncem 80. let, má dnes přibližně 250 zaměstnanců. Podstatně se také zredukovala síť zahraničních poboček, objem zpravodajství se ale ve srovnání s 80. lety několikanásobně zvýšil. Agentura se také zbavila doplňkových činností a v posledních letech se soustředila zejména na poskytování zpravodajství, ve svém Centru speciálních služeb ale nabízí i některé komerční služby - od mediální výuky v Akademii ČTK přes PR služby pod značkou Protext až po nedávno otevřené PressCentrum ČTK.
ČTK patří k technologickým průkopníkům, už v roce 1919 používala pro kontakt s pobočkami rádia, koncem 30. let přišly první dálnopisy a od 50. let nabídla dálkový přenos fotografií. Od 80. let používá agentura pro tvorbu zpravodajství počítače, klienti dnes mají vedle slovního zpravodajství a fotografií k dispozici také infografiku, od roku 2001 mohou využívat zvukové nahrávky, o pět let později začal fungovat také videoservis. Důkazem toho, že ČTK sleduje trendy, jsou její služby pro chytré telefony nebo tablety, které agentura nabízí od prosince 2010. Od dubna 2020 doplnily produkci ČTK i zvukové podcasty.
V roce svého stého výročí ČTK během krajských a senátních voleb poprvé využila "robota", tedy automaticky generované zprávy založené na údajích od Českého statistického úřadu. Program je umístil do předem připravených šablon, které před vydáním ještě zkontroloval vydávající redaktor. Od té doby pracuje na automatizaci dalších rutinních redakčních činností, což jí umožňuje v roce 2021 zavedený redakční systém Agnes, jenž dokáže využívat i externí nástroje včetně například umělé inteligence.
Česká tisková kancelář je také jakýmsi "kronikářem republiky", proto se zaměřuje i na výstavní projekty. V roce 2018 připravila ke stému výročí republiky a agentury putovní venkovní fotografickou expozici Okamžiky století. Zahájila tak cyklus každoročních tematických výstav s “okamžiky” v názvu, v nichž postupně zmapovala sametovou revoluci, manipulaci ve fotožurnalistice, olympijské hry, dějiny a dělení Československa i snímky českých a československých prezidentů.
Zároveň agentura posiluje svou spolupráci se školami a dalšími institucemi v projektu mediální výchovy. Od roku 2019 je hlavním mediálním partnerem festivalu Letní filmová škola, od roku 2021 zajišťuje pro Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy výuku agenturní žurnalistiky. Letos v říjnu otevřela ve svém sídle zrenovované PressCentrum, ze kterého chce udělat prestižní místo k pořádání tiskových konferencí, veřejných debat či kulatých stolů.
Už v roce 1992 přestala být ČTK státní agenturou a přeměnila se ve veřejnoprávní instituci, podobně jako Česká televize či Český rozhlas. Stejně jako tato dvě média kontroluje i činnost ČTK rada volená Poslaneckou sněmovnou, na rozdíl od nich ale agentura nemá zaručený příjem z koncesionářských poplatků a od roku 1996 ani nepobírá žádné státní dotace.
Na svou činnost si agentura vydělává prodejem zpravodajství a během hospodářské krize se dokázala díky rezervám z předchozího období vyrovnat i s výrazným poklesem mediálního trhu. ČTK je tak fakticky jedinou tiskovou agenturou v postkomunistických zemích, která svůj provoz dokáže po řadu let financovat bez státních dotací. V tom jí pomáhá koupě společnosti Profimedia, největší fotobanky ve střední Evropě, již ČTK získala v roce 2021 a díky které vstoupila na trhy v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku, Srbsku nebo Chorvatsku.