16.08.2024
Četkařští zpravodajové Kamila Nešporová a Jiří Polák byli osobně u všech medailí českých sportovců na Letních olympijských hrách v Paříži. Medailové úspěchy, ale i neúspěchy letošních her zaznamenávali i fotografové – v Paříži byl stálý fotoreportér ČTK Ondřej Deml a externí spolupracovník agentury Jaroslav Svoboda. S klíčovým slovem „olympijské“ vydala ČTK v době her přes 2000 zpráv, 120 fleší, 670 headlinů a 40 profilů. Z dílny ČTK pochází na 1400 fotek, z toho 1100 přímo z Paříže.
Podle Nešporové byla olympiáda v Paříži oproti posledním hrám v japonském Tokiu, které se konaly za přísných proticovidových opatření, méně stresová. „Nemuseli jsme se před odletem bát, jestli projdeme testy, nebyly obavy po příletu, jestli skončíme v hotelu, nebo v izolaci. Nemuseli jsme se registrovat na závodiště, takže se dalo plánovat na poslední chvíli,“ uvedla novinářka, která si právě v Tokiu před třemi lety odbyla svou olympijskou premiéru.
Obrovský rozdíl v atmosféře byl prý cítit i na samotných závodištích. „Všude byly nabité tribuny, fandilo se všem. Mohli jsme se svobodně pohybovat mimo olympijské areály,“ dodala sportovní redaktorka.
Četkařská olympijská výprava. Zleva Jiří Polák, Ondřej Deml a Kamila Nešporová (ČTK, 2024).
Slavnostní zahájení na řece Seině byl podle ní unikátní nápad, ale vyplatil se hlavně těm, kdo ho sledovali v televizi. „Na místě to bylo spíš peklo. Uzávěrka nábřeží pro turisty už několik dní dopředu kvůli bezpečnosti, na místě všudypřítomné zábrany, trojí kontrola i nás novinářů. A v reálu nikdo neviděl ceremoniál celý. Lidé podél Seiny viděli jen projíždějící lodě s výpravami, novináři a diváci na Trocadéru jen televizní přenos na velkoplošných obrazovkách,“ popsala netradiční začátek letošních her. „A to vše za hustého deště na nekrytých tribunách, takže všichni byli promoklí navzdory pláštěnkám a deštníkům. Opravdu nezapomenutelný zážitek,“ uvedla Nešporová, která by preferovala klasické zahájení na stadionu.
Slavnostní zahájení na řece Seině (ČTK/Ondřej Deml, 2024).
Píšící zpravodajové i fotografové se v Paříži soustředili především na sporty, kde Česko očekávalo medaile. Nakonec byly letošní hry medailově nejhorší olympiádou v samostatné historii Česka. Četkaři tak byli více u neúspěchů českých sportovců. Jiří Polák se například zaměřoval na kompletní program vodního slalomu, kde nakonec neuspěl Jiří Prskavec ani Lukáš Rohan. Nešporová kromě zlatého tenisového mixu absolvovala i „bramborový“ závěr tenisu s mužskou a ženskou čtyřhrou.
„Hlavně děvčata čtvrté místo oplakala. K rozhovoru se nakonec vzepjala, i když to nejdřív moc nevypadalo. Nad bramborovou medailí oštěpaře Jakuba Vadlejcha a naopak bronzem Nikoly Ogrodníkové dodnes kroutím hlavou. Sport má prostě občas nečekané zápletky,“ uvedla sportovní redaktorka.
Zleva Karolína Muchová a Linda Nosková v utkání o olympijský bronz ze čtyřhry žen (ČTK/Ondřej Deml, 2024).
Servis a podmínky pro novináře byly podle Četkařů dobré. Po úvodních nesrovnalostech v ubytování nakonec dostali hotel s dobrou polohu blízko různých možností dopravy. „Třeba tenis nebo plavání byly doslova za rohem. Vzhledem k tomu, že jsem jako jediná žena v tříčlenném týmu bydlela sama, nemůžu si stěžovat ani na prostor,“ uvedla Nešporová.
Novináři se po městě přesouvali běžnou dopravou. „Dostali jsme kartu na dopravu po Paříži a okolí. Ta nebyla ani v centru tak přeplněná, jak nás před OH varovali, ale přinášelo to jiná úskalí. Několikrát jsem zažila, že autobus, na který odkazovala oficiální dopravní aplikace, nejel, nebo jel z jiné zastávky. Zejména v nočních hodinách bylo celkem dobrodružné hledat kombinací Google map a olympijské aplikace jiné řešení,“ uvedla Nešporová, s níž souhlasil i fotograf Deml.
„Doprava byla komplikovaná, ale odměnou nám byla fotogenická sportoviště umístěná v centru Paříže,“ uvedl fotograf, který z her vydal na 660 snímků. Externímu spolupracovníkovi ČTK Svobodovi vyšlo ve Fotobance ČTK 444 fotek. K tomu národní agentura nabídla odběratelům ve své fotobance Profimedia desetitisíce sportovních snímků převzatých od světových agentur.
Zlatá medailistka Ariarne Titmusová z Austrálie, stříbrná medailistka Summer McIntoshová z Kanady (vlevo) a bronzová medailistka Katie Ledeckyová ze Spojených států (vpravo) pózují fotografům po finále závodu žen na 400 metrů volný způsob (ČTK/AP/Ashley Landisová, 2024).
V Paříži a okolí nebyla sportoviště tak daleko od sebe a přejezdy nebyly tak dlouhé jako v Tokiu, takže novináři nemuseli vstávat až tak brzy. „Nějakých skoro šest hodin spánku to většinou dalo, pod pět jsem se dostala jen jednou,“ uvedla Nešporová. Francouzskou gastronomii si sice moc neužila, ale hotelové snídaně a restaurace pro média na hlavních sportovištích vyzkoušela. „Žabí stehýnka, šneci ani víno nebyly. Ani na večerní posezení opravdu nebyl čas,“ posteskla si.
Servis pro novináře poskytoval i Český olympijský výbor. „Využívali jsme zejména bohaté hlasy ze střelnice v Chateauroux, která byla asi dvě a půl hodiny vlakem. Posílali zvukové nahrávky ke všem závodům,“ uvedla Nešporová. Hlasy ze zajímavých sportovišť, které vzhledem k dvoučlennému týmu píšících nestíhali Četkaři obsadit, sháněli od kolegů z početněji zastoupených redakcí. „Meziredakční spolupráce byla výborná jako vždy,“ uvedla Nešporová, podle níž se olympiáda v Paříži povedla. „Z pracovního pohledu je vlastně jedno, kde olympiáda zrovna je. Stejně jsme v bublině od sportoviště ke sportovišti,“ uzavřela.