Novinky

Zpravodajství ČTK poprvé v historii přešlo kompletně na home office

01.04.2020

Rozhovor s šéfredaktorkou zpravodajství ČTK Radkou Matesovou Markovou o přechodu ČTK do nového režimu v době koronaviru.

Jak se liší současné „koronavirové“ zpravodajství od toho před pandemií?

Liší se podstatně. Celkově je zpravodajství mnohem více. Naprostá většina zpráv se týká koronaviru. Liší se i v tom, že zpravodajství je dynamičtější, je nepoměrně víc headlinů, fleší, krátkých zpravodajských formátů.

Liší se i výroba zpravodajství - nyní už v podstatě nechodíme na tiskovky. Což je něco, co vůbec neznáme. Tiskovek s osobní účastí novinářů je minimálně. Třeba na Úřad vlády do Strakovy akademie pořád jako jedno z mála médií docházíme osobně, přístup tam totiž mají především veřejnoprávní média. Ostatní tiskovky už se přesunuly do on-line prostředí, dělají se videokonference.

Co bylo pro práci agentury zlomové?

Krize pro nás měla dva základní zlomy. Prvním bylo uzavření škol (11.3., pozn. red.), kdy jsme zahájili přesun veškerého personálu na takřka plný home office. To se týkalo především Prahy, kde jsme nechali doma větší část zpravodajů a polovinu editorů. Krajští zpravodajové a zpravodajové v zahraničí jsou na práci z domova běžně zvyklí.

Pak situaci akcelerovalo rozhodnutí vlády, které výrazně omezilo volný pohyb osob. A ještě v ten den, kdy to vláda schválila, jsme zahájili fázi číslo dva, to je dokončení přesunu na takřka úplný home office.

Co to obnášelo?

V neděli (15.3.pozn.red.) sem nastoupilo takřka celé IT oddělení, aby dokončilo přípravu laptopů pro lidi, kteří na nich normálně nepracují. Ve zpravodajství jsme zřídili improvizovaný krizový štáb. Bylo třeba připravit monitory pro editory a zpravodaje na doma, prověřit spojení. Byla to nevídaná logistická operace, vyklízení budovy v takovémto rozsahu Opletalova 5-7 nezažila zřejmě od roku 1968.

Pohled na jindy plně obsazené stoly subeditorů a webových Českých novin.

Jak to vzali lidé v redakcích?

Všechny redakce přešly velmi rychle, kolegové měli pochopení a postavili se k tomu skvěle. Byla to jediná možná cesta. Kdyby se v newsroomu, kde za normálního stavu pracují desítky lidí, za plného provozu objevil někdo pozitivní na koronavirus, někdo se nakazil, pak by se z karantény věci řešily velmi těžko. Museli jsme být rychlejší.

Nejmenší problémy s přesunem na home office měly regionální a sportovní redakce, tam jsou lidi na distanční práci zvyklí. Velký třesk to byl pro redakce, které do terénu vůbec nechodí, například anglická a dokumentační. Mimořádně obtížný byl přesun pro editory, jak kvůli soustředění, tak kvůli řízení lidí a operativní komunikaci mezi redakcemi. Ale zvládli to všichni bez problému, dnes už pracují téměř všichni z domova. Na zpravodajském patře se dnes vyskytuje přes den méně než deset lidí.

Pohled do prázdného newsroomu.

Co bylo nejtěžší?

Pro mě osobně byl nejtěžší víkend, kdy se rozhodlo, že musíme dokončit přechod na home office. Za hektického zpravodajského provozu, kdy jsme museli posilovat víkendové služby, se uskutečnila logistická operace, na kterou v takovém rozsahu nebyl nikdo připravený.

Pro kolegy byla asi nejtěžší totální změna způsobu práce. Mnoho z nich si vůbec neumělo představit, že by pracovali z domova. A dneska to zvládají a zvládají to perfektně. Mnoho z nich má doma malé děti, o které se musí starat, které učí do školy a u toho píšou, fotí, natáčí. A na zpravodajství opravdu nejde poznat, že ho tvoříme v atypických, anomálních podmínkách. Chtěla bych jim všem strašně moc poděkovat.

Ostravská zpravodajka Martina Helánová zvládá zpravodajství i péči o dcery.

Co lidi, kteří musí do terénu, např. fotografové, reportéři?

Ano, ti to mají hodně těžké. Všichni lidé jsou trochu nervózní, fotografové se třeba dostali i do situací, kdy se některým lidem nelíbilo, že je fotí. Problémy jsou občas s povolenou distancí. Platí dohoda, že naše lidi nebudeme nikdy za žádných okolností vystavovat žádnému nebezpečí. To je jedno ze základních pravidel, které pro pohyb v terénu pro naše novináře máme.

Jak zvládli novou situaci editoři?

Měli to hodně náročné. Editoři jsou lidé, kteří zpravodajství řídí, zároveň pracují se spoustou vstupů - editují, kontrolují, upravují. Je to práce mimořádně náročná na pozornost, potřebují být v klidu, potřebují hodně obrazovek, potřebují kontakt se svými kolegy z různých redakcí. Za normální situace tohle řeší společný sál, ten teď zmizel. Dělat zpravodajství na dálku je u tiskové agentury opravdu velice těžké. Musím jim vyseknout poklonu, zvládají to obdivuhodně.

On-line porada šéfredaktorky s hlavními editory.

Co vybavení bezpečnostními pomůckami pro lidi v terénu?

S tím je problém, zatím se nám podařilo vybavit alespoň fotoreportéry a vybrané zpravodaje speciálními nákrčníky s nanovrstvou. Na několika stranách jsme měli rozjednány dodávky respirátorů, ale protože ochranné prostředky prostě na trhu nejsou, tak ty nejbezpečnější se zatím nepodařilo sehnat ani nám. Shánělo je a pořád shání spousta lidí z vedení, chtěla bych poděkovat i řadovým zpravodajům, kteří nabízeli kontakty a zprostředkovávali komunikaci. Zatím se nám to bohužel nepodařilo. V současné době je navíc distribuce ochranných prostředků orientována logicky do zdravotnictví.

Pro všechny v Praze máme k dispozici aspoň roušky, řada redaktorů si ústenky šije sama.

Šéfredaktorka s asistentkou Renatou Ondráškovou třídí došlé roušky.

Poznali nějak klienti přechod zpravodajství ČTK na home office?

Věřím, že ne. Veškerá opatření šla za normálního plynulého chodu, poznat nebylo nic a ani být nesmělo. Musím ocenit kolegy, že se to zvládlo. Pokud to mám srovnat s něčím podobně neočekávaným, nabízí se analogie s povodněmi 1997 nebo 2002. Ale to byla jiná doba, předinternetová nebo raně internetová, kdy byl způsob komunikace úplně jiný, nebyly sociální sítě, vše bylo pomalejší.

Kolegové z ostatních médií oceňují zpravodajství ČTK jako rychlé a spolehlivé. Nyní ocenili i další aktivitu ČTK. Jakou?

Když vyšlo nařízení o omezení pohybu, Úřad vlády zúžil okruh novinářů, kteří mohou být fyzicky na tiskovce. Bylo to rozhodnutí epidemiologické, přestože si to zpočátku někteří kolegové vykládali jako omezování svobody slova.

A jelikož v tu chvíli ještě nebyli na vládě technicky připraveni na to, aby zavedli videocall pro ostatní akreditované novináře, nabídli jsme redakcím, že zřídíme možnost tzv. poolu. To je praxe běžná ve světě, dělá to například agentura AP. Nabídli jsme, že v této krizové situaci položíme dotazy za ně. Což naši kolegové velmi kvitovali. Zřídili jsme zvláštní e-mailovou schránku, kterou jsme pak sdíleli s naším zpravodajem na místě, a ten kladl dotazy kolegů za ně. A tohle jsme dělali do doby, než se na vládě podařilo zprovoznit videodotazování.

Myslím, že jsme v tu chvíli napomohli i ke zklidnění mediální situace. Klienti nás za to pochválili. Jsme veřejnoprávní služba a zároveň pracujeme hlavně pro média. Tentokrát jsme jim neposloužili jen tím, že jsme jim dodali náš obsah, ale dali jsme jim i náš prostor.

Ohlasy na sociálních sítí po noční tiskovce vlády, kam nebyla vpuštěna některá média.

Máte informaci, jak koronavirovou krizi řeší jiné světové tiskové agentury?

U nás v Opletalce, ve 3. patře, které je vyhrazeno pro zpravodajství, máme dnes fyzicky ve směně pět, někdy sedm lidí. Zavedli jsme opravdu mimořádná opatření. Co víme od kolegů ze zahraničních tiskových agentur, do takové míry provoz téměř nikdo neosekal, i když se také snažili přesunout maximum na home office. My jsme byli přísnější, ale jsme tomu rádi, zatím nemáme ve firmě jediný případ nákazy (rozhovor vznikal 25.3.). Měli jsme jednu cestovatelskou karanténu a jednu nařízenou karanténu, ale vše nakonec dopadlo dobře. Ráda bych všem kolegům opravdu upřímně poděkovala za všechno, co pro Četku dělají.

Další novinky